Desatero bezpečnosti v podzemí

Desatero bezpečnosti v podzemí

  1. Do podzemí nikdy sám. 
  2. Vždy informovat někoho o plánu výpravy do podzemí, přesném místě výletu  a očekávaném návratu. 
  3. Vždy alespoň 2 nezávislé zdroje světla na osobu.
  4. Oblečení a výbava vždy dle povahy konkrétního podzemí a délky pobytu v něm (ne příliš teple, ne příliš málo).
  5. Přilbu vždy na hlavě a vždy se zapnutým podbradním řemínkem.
  6. Vždy podle svých možností. V podzemí nejde o soutěž a přeceňování sebe sama může ohrozit celou skupinu. 
  7. Záchrannou přikrývku (izofolii) a osobní záchranný balíček (malou kapesní lékárničku) vždy s sebou.
  8. Tempo skupiny udává nejpomalejší, skupina se nikdy nedělí bez vědomí a souhlasu všech účastníků.
  9. Do rozsáhlejšího podzemí vždy se skupinovou společnou lékárničkou.
  10. Do podzemí ždy především s rozumem.
 

Do podzemí nikdy sám. 

Minimální bezpečný počet je skupina tří osob. V případě, že se jeden ze skupiny v podzemí zraní, může druhý zůstat s ním a třetí jít pro pomoc. Čtveřice je pro pohyb v podzemí nejlepší. Skupina je dostatečně rychlá, společný materiál se dobře rozloží mezi všechny účastníky a v případě nutnosti přivolat pomoc nikdo nezůstává sám. Jeden člen zůstane s postiženým, dva členové jdou pro pomoc.

 

Vždy informovat někoho o plánu výpravy do podzemí, přesném místě výletu  a očekávaném návratu. 

Předem přesně popsané místo vstupu do podzemí výrazně usnadní průběh záchrany v případě nehody. Taková informace může mít podobu GPS souřadnic vchodu do podzemí a souřadnic nejbližšího místa přístupného vozidlem po silnici. 

Osoba zajišťující z povrchu bezpečnost podzemní skupiny se jmenuje povrchová hlídka. Tato "povrchovka" musí být spolehlivá. nesmí se stát, že se během hlídání domluveného času návratu začne věnovat jiné činnosti a zapomene na svůj úkol. Opilá povrchovka je v případě nehody v podzemí k ničemu, zvláště pokud na ni spoléhají průzkumníci uvěznění například zvýšenou hladinou podzemního toku.

Pokud do podzemí chodíme tajně bez vědomí rodičů, měl by na povrchu být spolehlivý kamarád jako pojistka.  Kamarád má naši důvěru a ví, že pokud návrat neproběhne do stanoveného nejpozdnějšího termínu, je něco v nepořádku a mohlo dojít k nehodě. V takovém případě je průšvih od rodičů zanedbatelný v porovnání s rizikem nehody. Je třeba oznámit rodičům a s nimi dále záchranným složkám, že daná osoba šla do podzemí a nevrátila se.

Po sdělení místa a času návštěvy podzemí se nesmí na poslední chvíli měnit plán bez oznámení. Nepřipadá v úvahu zalézt o jednu "díru" vedle nebo se rozhodnout zůsta "o hodinku dvě déle" proti plánu.

Pokud je signál u vchodu do podzemí, je vhodné těsně před sestupem potvrdit povrchovce :"tak jsme u jezevčí štoly, zalézáme právě podle plánu a ozveme se nejpozději ve dvacet hodin. Pokud se neozveme vůbec do dvaadvaceti hodin, znamená to průšvih."

Tímto dohovorem byl stanoven výlez na 20:00 s rezervou při které už ve 21:00 bude povrchovka trnout v obavách a ve 22:00 začne jednat. Proto nesmíme na potvrzení výlezu zapomenout.

 

Vždy alespoň 2 nezávislé zdroje světla na osobu.

Dvě čelovky jsou zlaté minimum pro bezpečnost v podzemí. Silnou svítilnu s většími bateriemi o vyšší kapacitě použijeme jako hlavní. Menší svítilnu s delší vydrží použijeme jako záložní pro případ vybití nebo poškození hlavní čelovky.

Za dob žárovkových světel a slabých baterií se počítalo třetinovým systémem. Například pokud jdeme hodinu na konec podzemí, potřebujeme hodinu na cestu zpět a třetí hodinu jako rezervu. Pro šestihodinový výlet tam i zpět tedy záloha činí 3 hodiny.

Více informací o záložní čelovce naleznete v tomto samostatném článku http://www.podzemi.net/news/zalozni-zdroj-sveta/

Oblečení a výbava vždy dle povahy konkrétního podzemí a délky pobytu v něm (ne příliš teple, ne příliš málo).

Na mapovací a fotografické dokumentační akce se oblékneme spíše tepleji. Stejně tak na akce, kam jdeme pomoci s transportem materiálu pro lezce, potapěče a jiné specialisty. Při čekání bez pohybu začne být zima velmi rychle.

 

Přilbu vždy na hlavě a vždy se zapnutým podbradním řemínkem.

Přilba bez zapnutého podbradního řemínku při nárazu předmětu nefunguje tak, jak ji výrobce navrhnul. Při bočním úderu nám spadne z hlavy a zraníme se. Přilba by měla mít podbradní řemínek ve tvaru písmene Y. Takto tvarovaný řemínek drží přilbu ve 4 bodech a zajišťuje její lepší stabilitu. V horizontálních zajištěných štolách můžeme vystačit s historickou hornickou přilbou, do složitějšího podzemí si však raději vezmeme přilbu s bezpečnostní certifikací pro náraz předmětu.

 

Vždy podle svých možností. V podzemí nejde o soutěž a přeceňování sebe sama může ohrozit celou skupinu. 

Určitá zdravá míra sebedůvěry je nutná pro zvládnutí psychické zátěže, zvláště v náročném podzemí s nutností volného lezení. Pokud se však opravdu bojíme a máme pocit, že se blížíme hranicím svých schopností udržet se, je potřeba to přiznat.

Velmi zvláštní a nebezpečný je přístup některých jedinců, kteří nejsou schopni překonat svislé části volným lezením. Myšlenka "skočit, co nejde slézt" je naivní a nebezpečná. Vlivem nepřehlednosti terénu v omezených světelných podmínkách může dojít velice snadno ke zranění a pádu. Navíc existuje značné riziko, že pokud daná pasáž  nešla slézt, půjde nám také špatně vylézt.

 

Záchrannou přikrývku (izofolii) a osobní záchranný balíček (malou kapesní lékárničku) vždy s sebou.

Záchrannou přikrývku lze uložit do přilby, pokud je v ní volný prostor mezi skořepinou a vnitřními popruhy. Tím máme jistotu, že pokud máme přilbu, máme s sebou automaticky záchrannou přikrývku. Moderní přilby však mívají skořepinu vyplněnou polystyrenem a přikrývku tak musíme nosit v kapse overalu. Tam je také více namáhána oděrem, proto ji pravidelně kontrolujeme.

Více informací o záchranné přikrývce naleznete v tomto samostatném článku http://www.podzemi.net/news/news/termoizolacni-folie/

 

Tempo skupiny udává nejpomalejší, skupina se nikdy nedělí bez vědomí a souhlasu všech účastníků.

Pokud jsou všichni členové přibližně stejně rychlí (nebo stejně pomalí), pak je postup skupiny hladký. Pokud je jeden z účastníků mírně pomalejší, měla by na něj skupina počkat. ideální je zařadit druhého nejzkušenějšího člena skupiny na konec za tohoto nejpomalejšího, aby na něj dohlížel a případně mu pomáhal.

Každý by měl být dostatečně soudný a zavčasu přiznat, pokud nezvládá návštěvu podzemí kvůli její obtížnosti. Není nic špatného na návratu z úvodní pasáže podzemí v porovnání se zkaženou výpravou celé skupiny, která mrzne při neustálém čekání na posledního.

Nejzbytečnějším případem  paniky je vzájemné hledání dvou půlek skupiny rozdělených bez pořádné předchozí domluvy na postupu. Pokud se skupina dělí, měla by se dohodnout na jednoznačném signálu, kterým si dá navzájem najevo opuštění podzemí. 

V některých jeskyních je u vchodu veden deník vstupu, v kterém se vycházející průzkumníci odepíšou. V některých zemích také funguje umístění identifikačních předmětů u vstupu na stanoveném místě. Často se používá čepic, šátků, kartiček se jménem nebo dokonce známek na přívěsku po vzoru hornických cáchoven.

 

Do rozsáhlejšího podzemí vždy se skupinovou společnou lékárničkou.

Zejména při objevné práci v podzemí může dojít k poranění. Rozražené obočí nebo tržná rána na ruce jsou na denním světle celkem snadno zvládnutelná zranění. V podzemí však takové zranění může způsobit znemožnění dostat se samostatně zpět na povrch, pokud nemáme možnost zranění řádně ošetřit. Skupinová lékárna proto musí být vybavena lépe a komplexněji, než osobní balíček jednotlivce. Hlavní zaměření výbavy by mělo pokrývat zastavení krvácení, stabilizace vymknutí nebo drobné zlomeniny, výplach zraku, popáleniny rukou a další typická zranění související s pohybem v podzemí.

 

Do podzemí ždy především s rozumem.

Pokud máme byť jen nepatrný pocit nachlazení, pak si můžeme být jisti, že po námaze a v chladném prostředí se nástup nemoci urychlí bleskově. Proto je lepší od návštěvy podzemí ustoupit vždy, pokud se necítíme zdravotně zcela v pořádku.