Fotografování ve veřejně přístupných jeskyních

Fotografování ve veřejně zpřístupněných jeskyních a podzemí je téměř samostatnou disciplínou ve focení podzemí. Dalo by se říci, že nenese téměř žádná pozitiva.


Jak je to s povolením
Pro fotografování ve veřejně zpřístupněném podzemí je zpravidla nutné zakoupit si ke vstupence povolení k fotografování. U zpřístupněných jeskyní většinou obdržíte nálepku, kterou je zapotřebí umístit viditelně na sebe nebo na přístroj. Poplatek se v roce 2007 až 2010 pohyboval okolo 30,- Kč, ale lze se setkat i s cenou 100,- Sk (například Banské muzeum v prírodě v Banské Štiavnici). Poplatek se samozřejmě vztahuje i na mobilní telefony opatřené fotoaparátem. Zároveň se dozvíme, že tento poplatek sice umožňuje fotografování snímků, ale ty nesmějí být využity ke komerčním účelům bez písemného souhlasu např. Správy jeskyní nebo provozovatele podzemí.

Stativ zakázán
Většina průvodců reaguje velmi znepokojeně na fotografický stativ. Stativ je navíc pro mnohé lidi mylným synonymem profesionálního focení - snahy rozmluvit, případně zakázat použití stativu probíhají zpravidla pomocí následujících argumentů:

  • chráníme jeskyně - a to i ty s betonovými chodníky a proto je stativ zakázán s ohledem na ochranu křehké krápníkové výzdoby na turistické trase. Co naplat, že zranitelná krápníková výzdoba na trasách už zpravidla neexistuje.
  • stativ zdržuje celou exkurzi, s čímž lze souhlasit. Dlouhé expoziční časy způsobují trhání prohlídkové skupiny a zpoždění celé prohlídky. Fotografující návštěvník se mnohdy zapomene a fotí další a další opravné snímky, průvodkyně pomalu ztrácí nervy. Právě proto Vám hned na úvod doporučí fotit pouze bez stativu.

Pokud se vám přece jen podaří domluvit se s průvodcem, vyplatí se držet na konci prohlídkové skupiny. Dá se tak alespoň fotit směrem "dozadu", kde nikdo nepobíhá v záběru. Navíc se dá zdržet alespoň pár sekund, tak potřebných pro dokončení delší expozice a poté dojít pár rychlými kroky zbytek skupiny. Za to, že nás průvodce nechal fotit se stativem, se ho snažíme  nezdržovat a nerozčilovat.

Spousta světla
Nejjednodušším způsobem, jak pořídit fotografie "na jistotu" může být například nastavení priority clony (režim zpravidla označený na voliči aparátu jako "A" nebo "TA") a nechat aparát změřit expoziční hodnoty z celé plochy obrazu (plošné měření expozice). Znamená to, že si nastavením clonového čísla určíme především hloubku ostrosti záběru a necháme si spočítat expoziční hodnoty. Dá se tedy kompromisem nechat spočítat hodnota času při cloně např. f 8,0 a případně ubrat na f 5,6 pokud vychází příliš dlouhý čas a spokojíme se s menší hloubkou ostrosti. Tento postup lze použít zejména pokud je fotografovaná scéna plochá nebo fotíme objekty vzdálené od aparátu dostatečně na to aby se neprojevilo rozostření objektů mimo rozsah ostrosti.

Mnohdy naopak můžeme s hloubkou ostrosti počítat a rozostřením potlačit části obrazu, které nejsou podstatné pro výsledný snímek. Tím upřeme oko pozorovatele právě na předmět našeho fotografického zájmu.

Při bodovém měření expozice (čas se vypočítá podle intenzity světla odraženého z měřeného bodu) namíříme na nejsilněji osvětlené místo snímané scény. Výsledkem pak je snímek celkově tmavší, který neobsahuje přeexponovaná místa. Naopak při plošném měření expozičních hodnot je výsledný čas zprůměrovaný z celkového množství světla na ploše foceného záběru. Výsledkem tedy mohou být poměrně často přepaly, tedy přeexponovaná místa.

Barva světelných zdrojů

Největší pozornost je zapotřebí věnovat druhu osvětlení a odpovídajícímu nastavení vyvážení bílé barvy (tzw. White ballance, na aparátu označované zkratkou WB). Barevná teplota žárovkového světla je výrazně odlišná od zábleskového světla nebo zářivky. Zatímco lidské oko se "kalibruje samo" a ři daném osvětlení si přizpůsobuje výklad toho co je pro něj bílá barva, aparáty se chovají číslicově a snímají barevné škály podlepřednastavené hodnoty white ballance.

U pokročilejších aparátů které fotí do surového tzv. RAW formátu lze provádět korekci WB i po vyfocení v příslušném software. Lze tak zkorigovat  namodralou fotografii focenou bleskem při nastavení WB na žárovku. U aparátů snímajícíh pouze do formátu JPG je potřeba nastavení WB sledovat a měnit ho tak aby hodnota odpovídala druhu světla, ve kterém fotografujeme. Typickým zdrojem těchto chyb je moment, kdy při prohlídce kombinujeme focení ze stativuna stabilní osvětlení s focením detailů podzem na světlo blesku umístěného na našem aparátu.

  • Ve zpřístupněných jeskyních se nejčastěji vyskytují halogenové žárovky v podobě bodových reflektorů a také lineární halogenové trubice. Oba druhy halogenů a žárovek  produkující teplé světlo kolem 3000° K. Vyvážení bílé barvy pak odpovídá nastavení "žárovka" (slovně incandescent).
  • Dále se lze často setkat se zářivkovými zdroji (ať už trubicovými nebo kompaktními), jejichž telota je kolem 4300°K a nastavení odpovídá hodnotě "standard fluorescent".
  • Při fotografování blízkých objektů s vestavěným přídavným bleskem a nebo při focení větších prostor s výkonným bleskem přidaným na fotoaparát přenastavujeme WB na hodnostu blesku (flash) a nebo na denní světlo (symbol sluníčko nebo název daylight). Obě tyto hodnotyjsou velmi podobné právě proto, že teplota světla blesku je konstruovaná tak aby se blížila co nejvíce dennímu světlu.

Vzájemná kombinace různých zdrojů světla působí na snímku mnohdy dost strakatě. Pokud se nad to nedokážeme povznést a pestrobarevnosti využít ke kreativnímu záměru, pak je vhodnější fotit dílčí části jeskyně osvětlené zdroji světla se shodnou teplotou. Stačí se pouze pozorněji rozhlédnout po typech osvětlení a přizpůsobit jim záběr.

Při fotografování zpřístupněného podzemí je nejčastější slabinou při pořizování snímků veliký rozdíl mezi intenzitou osvětlení v různých částech scény.  Pokud spolehneme na automatické měření expozice například v režimu  priority clony, můžeme se dočkat přesvětlených či naopak příliš tmavých snímků v závislosti na tom, jaké měření expozice bylo vybráno (plošný průměr nebo naopak bodové měření). Proto se vyplatí pořídit si další dva snímky s upravenou expozicí alespoň o jeden expoziční krok směrem nahoru a dolů (přepnutím na manuální režim a nastavením hodnot vycházejících z naměřených nebo pomocí korekce expozice +/- 1EV).

Korekce expozice je možná i u obyčejného aparátu, umožňujícího pouze automatický režim. Označena bývá symbolem +/-  a můžeme pomocí ní donutit aparát aby změnil expoziční hodnoty proti těm, které sám změřil. Ubráním např. o 1EV se sníží množství světla zkrácením času nebo větším clonovým číslem. Při prodlužování expozice můžeme narazit na maximální expoziční čas aparátu. Některé základní přístroje například neumožní delší čas než 4s, většina pokročilých kompaktních aparátů zase nepovolí časy přes cca. 15s.

Stabilního osvětlení stálé intenzity se dá úspěšně využít k pořízení podkladů pro stereofoto nebo pro skládané panoramatické snímky. Scéna je totiž po celou dobu stejně nasvícená a můžeme se po nalezení vhodných expozičních hodnot v klidu soustředit na snímání podkladů bez nutnosti znovu a znovu měřit po každém posunu aparátu.

 

Cena za povolení fotografovat může někdy velmi překvapit.

 

Fotografování ve zpřístupněných jeskyních je svébytnou disciplínou podzemního focení a může být dobré i na určité trénování postřehu. Člověk se naučí koncentrovat se v spěchu a vybrat zajímavé záběry v rámci možností. Rozhodně se vyplatí vycházet vstříc průvodcům a za jejich ochotu a nabídnout jim například hlídání konce průvodu (takzvaná funkce:"jsme tu všichni?"). Ovšem je dobré také nezdržovat prohlídku a nebo například nebvleskat nebo nesvítit v tolik oblíbený moment, kdy průvodce žertem zhasíná osvětlení jeskyně a do tmy pronáší rozloučení s návštěvníky s přáním hodně štěstí při hledání východu.