Úvod k jednolanové technice

Co je vlastně jednolanová technika

Jednolanová technika (z angl. Single Rope Technique-SRT) Jednolanová technika, JLT, speleoalpinismus, Single rope technique, SRT.

Důvodů, proč sestupovat i do "hlubokého" podzemí, může být více. Tím nejlepším je touha dostat se do objeveného podzemí, které má vertikální charakter. Tím nejhorším je pokus vyrovnat se s vlastním mindrákem a prezentovat se před okolím jako provozovatel adrenalinového sportu. Je zapotřebí uvědomit si, že JLT by měla být pouze prostředkem k sestupu a nikoliv cílem výpravy do podzemí. Existují samozřejmě i sportovní sestupy, tzv. "odražení se ode dna", jejichž cílem je pouze dosžení určité podzemní mety. Lanová technika však především umožňuje dosažení podzemních míst, bez ní bežně nedostupných.

Jednolanová technika představuje v současné době nejrozšířenější a nejefektivnější způsob zdolávání vertikálního (svislého) podzemí, které není stabilně vystrojeno např. žebříky. Jednolanovou se nazývá proto, že k pohybu je využíváno jednoduché (jediné) lano. Příbuzná a historicky starší je doulanová technika   která rozlišovala pracovní a jistící lano . Dnes se již nepoužívá a veškerá důvěra je vkládána v jediné lano. Tomu také odpovídá způsob  kotvení lana a překonávání překážek v trase lana, které by mohl vést k jeho poškození. JLT klade větší důraz na bezpečnost a ochranu před prodřením lana a před rizikem pádu do něj. Jednolanová technika (JLT) má z laického pohledu několik podobných rysů s technikou používanou horolezci, ale mezi oběma existují dosti zásadní rozdíly.

JLT používá zcela odlišný typ lan a sedacího úvazu. Lana používaná k JLT jsou statická, což značí jejich malou průtažnost v rozsahu cca. 3-6% jejich délky. Oproti tomu horolezecká lana jsou navržena k tomu, aby zachycovala případný pád horolezce. Z toho plyne vysoká dynamická průtažnost, díky níž je dynamické lano schopno absorbovat energii pádu horolezce. Průtah horolezekých lan je tak vysoký, že jejich použití v JLT je sice možné, ale nepraktické. Člověk vystupující na dynamickém laně pomocí JLT si užije, jako by vystupoval po gumě z trenýrek. Ostatně i výstup po statickém laně při délkách 60 i více metrů je pro lezce zážitkem v podobě pružinového pohybu nahor dolů v rozsahu  až několika metrů. Při nástupu do dlouhého lana trvá několik temp, než se statické lano na své délce napne a lezec se odlepí od země.

Jaký sedák pro speleologii a do podzemí?

Sedací úvaz pro speleologii je konstruován především pro posez ve visu, nikoliv pro zachycení pádu. Lezec při sestupu nebo práci z lana tráví sezením v postroji celkem dlouhý čas a proto jsou nohavičky úvazu ručně polohovatelné, aby se měnilo namáhání  a zaškrcení spodní strany stehen. Speleologický úvaz je proti horolezeckému na první pohled mnohem odolněji a jednodušeji konstruován, podléhá méně módním trendům oproti úvazkům horolezeckým. Po krátké chvíli pohybu v podzemí se každý úvazek stejně okryje vrstvou nečistot a móda tak pozbývá na významu. Zapínání speleologického úvazku je řešeno zpravidla pomocí centrální maticové karabiny  (mailonka) tvaru písmene "D" (half moon). Oproti textilnímu oku u horolezeckých ´vazků, kovová karabina na speleologické sedačce nabízí větší odolnost proti prodření a přehlednější uspořádání lezeckých pomůcek.

Na centrální maticové karabině (centrálce) jsou umístěny

  • pomocné osobní smyčky (dlouhá pro připojení ručního blokantu a krátká k odsednutí na přepínce, případně ještě další pomocná k odsedávání nebo k zavěšení transportního vaku)
  • hrudní blokant přímo provléknutý spodním ockem do maticové karabiny
  • slaňovací pomůcka připojená oválnou karabinou s pojistkou

Výstup pomocí JLT v úvazu pro horolezce je sice možný, ale není tak pohodlný. Zapotřebí je určitá zkušenost s lezeckými pomůckami a šikovnost při jejich seštelování.

 

Hlavními druhy pohybu

Slaněním rozumíme sestup po laně směrem dolů za použití slaňovacích pomůcek. Slaňovací pomůcky jsou součást výstroje vyrobená z nerezavějící oceli a slitin lehkých kovů. Slouží k bržděnému regulovanému pohybu po laně směrem dolu tím, že přeměňují část bržděné energie na tření lana v slaňovací pomůcce. Ve speleologii se doporučuje používat slaňovací pomůcky se samoblokováním. To znamená, že se slaňovací brzda při úplném upuštění lana zablokuje a lezec zůstane viset na místě. Smyslem je snaha zabránit pádu lezce při ztrátě kontroly nad lanem nebo při omráčení např padající kamenem a upuštění lana. Rychlost slanění je regulována nejčastěji excentrickou kladkou bez prokluzu, kolem které lano prochází. Jejím vychýlením z blokující polohy se uvolní mezera pro posun lana a tí dojde k jeho prokluzu kolem dalších kladek, vedoucích lano za účelem tření. Samoblokující slaňovací pomůcka je nesrovnateně bezpečnější, než klasická slaňovací osma (byť doplněná pojistným prusikovým uzlem) používaná v horolezectví.

 

Výstupem rozumíme pohyb lezce po laně směrem vzhůru. K výstupu slouží stoupací pomůcky, tzv. blokanty. Ty umožňují sevření (zablokování) lana při zatížení blokantu vahou lezce a naopak volný posun blokantu po laně směrem nahoru při jeho odlehčení. Blokant tedy pevně svírá lano a lze se do něj postavit nebo sednout celou vahou. V základní konfiguraci se  nejčastěji používají k výstupu dva blokanty. Oba jsou spojeny s centrální maticovou karabinou lezce. Tzv. hrudní blokant je umístěn přímo na centrální maticové karabině mezi pupkem a hrudníkem a je držen ve svislé poloze pomocí hrudního úvazu nebo  popruhových kšandiček.  Hrudní blokant umožňuje pověšení lezce celým tělem na lano za místo blízké jeho těžišti. Na hrudním blokantu je možné viset tak, že lezec sedí v sedacím úvazku a má volné ruce a nohy. Ruční blokant je propojen s centrální maticovou karabinou pomocí popruhové smyčky (Energyca, Spelegyca) nebo pomocí  kusu dynamického lana síly 11 mm opatřeného pojistnými uzly.

 

Při výstupu pak lezec střídavě přenáší svoji váhu mezi hrudním a ručním blokantem za pomocí pohybu podobnému výstupu po žebříku. Výstup spočívá v střídavém stoupání do pedálového popruhu zavěšeného pod ručním blokantem a odsedávání do hrudního blokantu. Postavením se do pedálu zavěšeného v rukojeti blokantu  dojde k uvolnění hrudního blokantu a jeho posunu vzhůru po laně spolu s celým trupem, který se zvedá na napřímené noze (nebo obou nohou) v pedále. Po odsednutí do hrudního blokantu se opět uvolní ruční blokant a ten se posouvá vzhůru do nové polohy k dalšímu vzepření na nohou v pedálu.

 

Než se pod pocitem nutnosti začít dělat SRT rozhodnete vyrazit do nejbližšího outdoorshopu a utratit nemalé peníze, zvažte následující aspekty s pohybem po laně spojené :

  • Jste ochotni a schopni přijmout zvýšené riziko spojené s pohybem nad volnou hloubkou? Existuje nemálo lidí, kteří si nakoupili vybavení pro jednolanovou techniku a až poté si připustili, že vlastně nejsou ochotni akceptovat potenciální riziko. Přitom stačí navštívit lanové centrum a ověřit si pod dohledem školených instruktorů svoje reakce na psychickou zátěž na laně. Ušetříte tak nemalé peníze a především nepříjemné pocity. Vyhnete se pozdějšího hazardování s bezpečností vlastní osoby, ale i celé skupiny. Není v praxi nic horšího, než přemáhající se jedinec, kterému na první pohled nedělá pohyb po laně psychicky dobře.
  • Máte představu, kolik lezeckých příležitostí je v našich krajích? Například v Moravském krasu se dají lanem vystrojené jeskyně spočítat na prstech rukou a nohou. Důvod je prostý. Každá lokalita, kde se prováděla rozsáhlejší pracovní nebo výzkumná činnost, byla dříve či později zpřístupněna pomocí napevno instalovaných ocelových žebříků. Podobně například dopadnul Závrt Společňák v Moravském krasu. Jednolanovou techniku si tedy člověk užije především v "nevystrojitelných" jeskyních, na expedicích v zahraničí a nebo v důlním a jiném podzemí. Rozhodněte se tedy, zda se vám vůbec "vyplatí" si lezadla pro Vaše potřeby pořizovat.
  • Jste ochotni investovat do kompletní výbavy? Kompletní vybavení může přijít na více než deset tisíc korun, přičemž nezbytný základ pro SRT stojí přes pět tisíc korun. Začít lézt s neúplnou výbavou a nebo stále spoléhat na vypůjčování pomůcek od ostatních je v lepším případě otravné, v horším nebezpečné.

Když už si lezátka (pomůcky na SRT) koupíte a naučíte se s nimi bezpečně a správně lézt, stane se SRT vaším koníčkem. Nejlépe Vám s výběrem lezadel a úvazku pomůže někdo zkušený, kdo již leze déle. Vyhnete se koupi nepraktických, vzájemně nekompatibilních nebo nepotřebných částí vybavení. Je mnohem lepší zeptat se  lezců s praxí a na chvíli vypadat hloupě před koupí drahé výstroje, než vypadat důležitě a znale před prodavačem v outdoorovém obchodě, kterému jste vpodstatě ukradení a sleduje hlavně maximální prodej.

 

Učit se jednolanovou techniku pomocí metody pokus-omyl je taktéž velmi nevýhodné, zejména pro nebezpečí, že se hned v úvodu dopustíte omylu vedoucímu k nehodě. Zkušenější Vám řeknou, že jako samouk se  tak akorát "zrakvíte". Veškeré první pokusy je lepší začít uskutečňovat na svahu nebo ve volném prostoru do maximální výšky 3m. Vyhnete se riziku úrazu.

Existuje poměrně kvalitní literatura popisující pravidla a  postupy v jednolanové technice.  Nikdy však nespoléhejte pouze na brožuru a dopřejte si školení pod odborným dozorem aktivních lezců. Existují školení pro práci ve výškách a jednolanovou techniku a Speleologická záchranná služba též v rámci prevence organizuje veřejné lezecké dny.

Práce ve výškách a nad volnou hloubkou, speleologie, horolezectví, canyonig a ostatní podobné lanové a nelanové aktivity nad exponovanou výškou nebo hloubkou jsou více či méně rizikové a mohou mít za následek zranění nebo smrt. Praktický a metodicky správný a dostatečně obsáhlý výcvik je nezbytný a není možné nahradit jej žádnou brožurou. Výše uvedený text není návodem k tomu, abyste prováděli popisované činnosti.