Pořizování fotografií pro anaglyph 3D foto

anaglyph třírozměrná fotohrafie stativ V úvodním článku jsme se pokusili společně pochopit, jak anaglyph funguje a díky čemu nám umožňuje vnímat pocit prostorovosti z relativně obyčejné dvojrozměrné fotografie. V tomto článku se podíváme na postup, kterým lze pořídit sínmky pro výrobu vlastních anaglyphů. Montáž samostatných snímků do výsledného anaglyphu bude tématem dalšího samostatného článku.

K tomu, abychom mohli nasnímat podklady na anaglyph, nám stačí obyčejný digitální fotoaparát nebo kinofilmový přístroj a dávka zručnosti s trochou pečlivosti. Stačí dodržet dále popisovaná pravidla a i s naprosto amatérským vybavením lze dosáhnout velmi uspokojivých výsledků. Budeme se snažit zachytit prostorovost fotografované scény pomocí pořízení dvou oddělených záběrů. Smyslem našeho počínání tedy bude pořízení záběrů zvlášť z levého a zvlášť z pravého oka. Tomuto faktu potřebujeme podřídit náš systém snímání.

Pravidlo nulté - nefotíme plackuNež se pustíme do snímání podkladů, prohlédneme si znovu scénu, která nás zaujala. Zamyslíme se, zda je dostatečně zajímavá a prostorově členitá. Dobrá scéna pro anaglyph je členitá v celé hloubce od vzdálenosti cca 2-3m od objektivu. Zobrazení bližších objektů může činit problémy. Pravidlo první - jediný pohyb mezi snímky je horizontálníJediné, co musíme mezi pořízením prvního a druhého záběru provést za změnu, je horizontální posunutí aparátu o cca. 7,5 cm. To je právě vzdálenost očí, jíž vděčíme za prostorovost našeho vidění v reálném světě. Fotografujeme-li s systémovým bleskem, pak lze použít tento postup:
  • postavíme se pevně, abychom se co nejméně pohnuli.
  • Nastavíme aparát a zaostříme. Pokud jsme používali, tak vypneme ostřící automatiku, aby byl bod ostření shodný pro oba snímky.
  • Přiložíme hledáček aparátu k levému oku. Záměrným křížem nebo podbarveným ostřícím bodem v zorném poli hledáčku zamíříme na nějakou součást fotografované scény. Poté odfotíme pohledem přes hledáček z levého oka.
  • Bez hnutí tělem nebo hlavou přesuneme aparát k pravému oku.
  • Zaměříme opět záměrným křížem nebo podbarveným ostřícím bodem na stejnou součást scény, jako v předchozím kroku. Snímáme druhý snímek.
Pravidlo druhé - konstantní osvětlení

Světelné podmínky při snímání levého a pravého záběru by měly být shodné, nebo alespoň co nejvíce podobné. Rozdílný sklon osvětlení v jednotlivých snímcích by způsobil změnu sklonu stínů a vnesl by do výsledného anaglyphu chaos. v praxi zajistíme konstantní osvětlení například stabilně umístěnými reflektory nebo blesky. Od věci není není ani použití systémového blesku aparátu, protože ve výsledném anaglyphu nebude hrát roli jeho ploché světlo či jiné neduhy spojené s používáním systémového blesku na těle aparátu.

Pravidlo třetí - shodná expozice

Když už jsme docílili toho, že osvětlení nebude mezi expozicí prvního a druhého záběru měnit svoji pozici, nastavíme i shodné expoziční hodnoty na fotoaparátu. Mějme na paměti, že snímky mají být shodně exponované a jediný rozdíl mezi nimi má být oněch "sedm a půl centimetru horizontálně".

Pravidlo čtvrté

Fotíme-li na digitální přístroj, ihned po naexponování snímky uzamkneme pomocí funkce fotoaparátu. Rada vychází ze zkušenosti. Pokud tak jako autor tohoto textu provádíte "první třízení" snímků už v restauraci po akci nebo v autě při návratu z fotoakce, pak zamknutím zabráníte nechtěnému umazání jednoho z záběrů. K bezmyšlenkovému smazání ála :"proč mám na kartě dvakrát stejně exponovanou fotku?" je v začátcích velice blízko.

Tip: jde to i s kompaktem

Pokud fotíme s přístrojem bez manuálního režimu, máme stále dvě možnosti, jak pořídit podklady pro anaglypg : - vybereme si dostatečně osvětlenou scénu (v zpřístupněné jeskyni) a nebo si scénu sami hodně osvětlíme. Fotoaparát dáme na stativ a odfotíme v režimi noční obloha. Přístroj nám pořídí expozici 1-4 sec. dlouhou (podle konkrétníh přístroje). - použijeme vestavěný blesk a vysokou citlivost ISO. Zvýší se tak dosah vestavěného blesku a nárůst šumu v snímku ve výsledném anaglyphu tak jako tak zanikne. Tip 2: jde to i bez kolejnice Nemáme-li k dispozici kolejničku popisovanou níže, můžeme si pomoci buďto zmíněnou pevnou oporou zády, nebo si prostě nalezneme v okolí náhradu za kolejnici. Posloužit může zídka, prkno nebo jakákoliv jiná rovná plocha po které jsme schopni a ochotni smýkat aparátem.

Hardware aneb potřebné železo k snímání

Chceme-li si usnadnit udržení horizontální osy mezi snímáním prvního a druhého snímku, vypomůže nám kolejnička. Autor článku v počátcích používal jednoduchou lištu s dvěma vyvrtanými otvory pro jeden stativový šroub, který se dá zakoupit v fotopříslušenství. Tato lišta byla připevněna na stativovou botu pomocí stejného stativového šroubu, který je na spodní straně vybaven vnitřním závitem. Takováto manipulace se však ukázala velmi nepraktickou, neb je zapotřebí neustále opticky kontrolovat, zda se během změny pozice aparátu nezměnil úhel snímání.

 

kolejnice na anaglyph třírozměrné foto

 

Další vývoj tedy vycházel z toho, co bylo na internetu k dispozici. Řešení přišlo náhle a bez zbytečné preciznosti. Stačilo zadat odborníkovi na strojní obrábění aby podélně vyfrézoval do duralové lišty boční profil stativové botky. Na tuto lyžinu pak byla uprostřed zespodu připevněna druhá stativová botka, která bude sloužit k upevnění na stativ. Fotoaparát se zasune stativovou botkou do drážky v lyžině. Vůle je tak malá, aby aparát samovolně nevyížděl při naklonění.

Dvě samolepky na dráze kolejničky značí základní rozteč pro snímání. Pokud nejste ochotni zabývat se řešením kolejniček, lze si hotový produkt objednat na webové stránce, která je odkazovaná v zápatí článku. Smyslem tohoto textu bylo objasnit samotný proces snímání předloh, které použijeme v speciálním softwaru k vygenerování (vytvoření) anaglyphu pro červeno modr nebo červeno azurové brýle. Ovládání nejběžnnějších programů pro tvorbu anaglyphu si prjdeme v dalším článku.

 

Odkazy a zdroje:

  • www.tridakt.cz Výrobce a prodejce kolejnice pro fotografování anaglyphu z běžného stativu