Ve chvíli, kdy nám při focení přestane dostačovat vestavěný blesk našeho aparátu, začneme řešit osvětlení s dvěma a více zábleskovými zařízeními. To s sebou přináší problematiku synchronního odpalování blesků, pokud chceme využít výhody krátkých expozičních časů, které práce s elektronickými blesky umožňuje. Jinak se totiž nevyhneme nutnosti použít stativ a odpalovat blesky ručně v průběhu delšího expozičního času.

Obr. č. 1 : propojovací kabely pro přenos TTL měření a obvody pro optickou synchronizaci externích blesků
Ručně odpalované blesky při použití s fotoaparátem upevněným na stativu při delším expozičním času (jednotky sekund) jsou vhodné k focení statických (nepohyblivých) scén nebo tam, kde pohyb můžeme využít (voda apod.) Tato technika spočívá v usazení fotoaparátu na stativ a nasvícení fotografované scény několika blesky odpalovanými ručně např. pomocí tlačítka TEST na těle blesku. Celá práce pak spočívá v správném rozmístění blesků tak aby svým světlem pokryly požadované části záběru a v synchronizaci ručních odpalů s časem expozice. Fotograf v takovém případě jen ohlásí začátek expozice nebo dá jako první zábleskem ze své ruky na vědomí, že "už se fotí".
Tato technika vychází z postupného nasvícení rozsáhlejšího prostoru pomocí jediného blesku a stativu. Výstup může být dvojí. Tím prvním je záběr pořízený během jedné dlouhé expozice kde několikrát změníme svoje místo, odkud odpálíme blesk. Tento postup však počítá s tím, že se blesk velmi rychle nabíjí. Půlminutová a delší expozice s sebou navíc přináší problém s rostoucím šumem ve snímku. Druhým postupem je pořízení několik záběrů ze stejného místa s postupným nasvícením jednotlivých částí. Proložením snímků v grafickém editoru se pak použije z každé vrstvy nasvícená dílčí část. Výsledkem je fotografie nasvícená podle představy.
Ručně odpalované blesky při focení "z ruky" na středně dlouhé časy (mezi desetinami sekundy až jednou sekundou) spočívá v "strefování se" do času otevřené závěrky fotoaparátu.
Pokud se například na kompaktním automatu podaří docílit expozičního času alespoň třicetiny nebo lépe patnáctiny sekundy, dá se do tohoto času trefit téměř současným stiskem tlačítka spouště aparátu a tlačítka pro ruční odpalování blesku.
nevýhody:
Obrovskou výhodou kabelu je, že přenáší měřící informace a umožňuje fotit za pochodu a pohotově celkem přesně světelně dávkované záběry. Posunutí blesku do strany navíc zruší červené oči, protáhne stíny a nechá vyniknout plasticitě snímku. Nevýhodou je vysoká cena a náchylnost kabelu. I značkový kabel SC-27 se po častém používání přeruší a oprava je náročná na jemnou práci a je těžké naleznout místo poškození.
Synchronizované blesky jsou odpalované zábleskem vestavěného nebo systémového blesku.
Moderní digi zrcadlovky a kompakty však vysílají měřící předblesk těsně před otevřením závěrky a odpálením hlavního záblesku. Tento předblesk má zjistit množství odraženého světla které dorazí objektivem zpět na měřicí snímač a odvodit z něj předpokládanou sílu záblesku. Měřící předblesk je důvodem, proč s digitálním přístrojem nespolupracují servospouště čili optické synchronizace vyrobené a prodávané pro klasické aparáty pracující bez předblesku. Některé přístroje v manuálním režimu "M" měřící předblesk nepoužívají a funkce klasického synchra s nimi je bezproblémová.

Obr. č. 2 : domácí konstrukce optického synchronizátoru s eliminací předblesku
Kombinace digitálního fotoaparátu a externího blesku s měřícím předbleskem způsobí následující : měřící předblesk je dostačující pro to aby odpálil přes synchronizaci externí blesk. Externí blesk odpálený při měření těsně před otevřením závěrky bohužel přesvětlí scénu a tím způsobí, že aparát bude žít v dojmu, že scéna je světlá a sníží dávkování vestavěného blesku o sílu světla dodaného externím bleskem. Hned potom následuje otevření závěrky aparátu a záblesk naměřený před momentem. Během tohoto záblesku následujícího asi milisekundu po měřícím se nabíjí externí blesk a čidlo synchronu opět přijímá záblesk, ale blesk se nabíjí a tak ho nemůže odpálit.
Počet měřících záblesků je rozdílný v různých režimech fotografování a kromě redukce červených očí to bývají typicky jeden až tři záblesky.
Obr. č. 3 : Synchronizační kostka pro optickou synchronizaci na středový kontakt nebo k propojení souosým konektorem se staršími blesky. Vyrobeno na zakázku.
Radiově synchronizované blesky jsou odpalované řídícím signálem z vysílače umístěného místo blesku do patice na těle aparátu. Aparát vyšle signál pro záblesk na středový kontakt, který je odvysílán na frekvenci 433.92MHz. Přijímací jednotky připojené na patici blesku nebo propojené s bleskem pomocí souosého konektoru provedou po přijetí signálu odpálení blesku.

Obr. č. 3 : radiový vysílač v patici blesku na těle aparátu - levná Čínská výroba

Obr. č. 4 : přijímač odpalovacího signálu s paticí hotshoe
Radiových odpalovačů existuje několik kvalitativních tříd od nejlevnějších z Číny za pár stokorun až po profi značkové modely v ceně několika tisíc. Výkon (dosah) je krom značky také silně závislý na kondici baterií vysílače a přijímače. Dosah však zpravidla nejde u levných modelů za 30 metrů. Problémem je také přímá viditelnost. Za roh se totiž ovládací signál dostává dost těžko.
Každý ze způsobů odpalování externích blesků má své výhody a nevýhody. Dá se říci, že stoprocentní není ani ten nejdražší, tedy značková radiová synchronizace. Je jedno, pro který z postupů se v konkrétní situaci rozhodneme. Zásadní je totiž skutečnost, že jsme opustili vestavěný blesk a nebo systémový blesk na těle aparátu, které v podzemí nevedou k příliš valným snímkům.
—————