O lezení pod zem

Možností, jak se dostat do podzemí je celá řada. Počínaje těmi legálními a neškodnými, až po postupy nebezpečné a mnohdy nepochopitelné. Pro jistotu si je proberme všechny.

Mezi nejjednodušší a nejbezpečnější cesty do podzemí patří takzvané turisticky zpřístupněné podzemí. To je podzemí, které bylo uzpůsobeno k provázení prohlídek a zpravidla je prohlídka doplněna odborným výkladem a průvodcovskou službou. Takto jsou zpřístupněny především některé významné jeskyně, důlní skanzeny, hornická muzea a městské podzemí. Návštěva tohoto typu podzemí je nenáročná, o případných rizicích jste upozorněni před vstupem (drobné ušpinění nebo velké stoupání po schodech) a po celou dobu jste v péči průvodce. Takovéto návštěvy podzemí jsou vhodné pro naprosto každého a existují i bezbariérově zpřístupněné druhy podzemí.

Rozhodnete-li se, že jeskyně jsou pro vás to pravé a chcete se zabývat jejich objevováním, nejspíš příjdete do kontaktu s členy České speleologické společnosti. Ta je organizací zabývající se převážně krasovým podzemím. Je tvořena základními organizacemi (ZO ČSS) které jsou jejími dílčími celky. Každá ZO je v podstatě vázána k určitému území zájmu, na kterém provádí speleologický průzkum podzemí. Členové všech základních organizací dohromady tvoří členskou základnu ČSS a je jich více než 700. Počet skutečně aktivních jeskyňářů je ale mnohem nižší, téměř poloviční.

Celkový počet jeskyní v České republice se pohybuje v řádech několika tisíc. Do tohoto počtu spadají zpřístupněné gigantické prostory, veřejnosti nepřístupné dómy, jeskyně v kterých provádějí výzkum členové ČSS a proto jsou uzamčeny a nebo jeskyně různých délek, které nejsou opatřeny uzávěrou. Přístupné jeskyně buďto nepředstavují hrozbu zranění, nebo je není nutné chránit z důvodu malé délky či z důvodu již zcela zničené výzdoby. Takové jeskyně se mohou vybaveným zájemcům poskytnout příležitost zajeskyňařit si.

Ortodoxní zájemci o kras bývají slangově označováni jako "kalciťáci" a k ostatním nekrasovým typům podzemí necítí téměř nic. Nezanedbatelná část členů ČSS se však zabývá krom jeskyní i jinými druhy podzemí. Nejčastěji pak důlním podzemím (staré doly) a nebo městským a církevním podzemím (měšťanské sklepy, lochy, krypty). Tito jsou mnohdy jeskyňáři nazýváni jako "kanálníci".

Potápěčský průzkum Amatérské jeskyně Foto František Musil

Pokud zjistíte, že Vám jeskyně učarovaly a chcete se věnovat nejen jejich navštěvování, ale i průzkumu a dokumentaci, máte možnost stát se členy České speleologické společnosti. Není to sice nutné k tomu, abyste pomáhali ostatním jeskyňářům v tahání kýblů plných sedimentu, v transportu materiálu úzkými prostorami či sami objevovali nové prostory, ale vaše činnost tak dostane určitý řád a oficiální rámec. Krom jiného mají členové společnosti nárok na bezplatný magazín Speleo, který vydává společnost. Dále pak bezplatný vstup do veřejně přístupných jeskyní a morální nárok na pomoc Speeologické záchranné služby, na jejíž činnost putuje cca. 50,- kč z čtyřsetkorunového ročního poplatku za členství. Výběr vhodné skupiny je faktem, který určí povahu Vaší speleologické kariéry. Řídit se přitom můžete dvěma základními kriterii. Tím prvním je místo působení skupiny. Z praxe jsou však běžně známy případy, kdy jeskyňáři dojíždějí ze vzdáleností nad 60km. Dáno je to krom atraktivity místa pravděpodobně druhým z kriterií a tím jsou lidé. V podstatě lze říci, že za dobrým týmem se vyplatí dojíždět. Co do rozmanitosti povah jsou skupiny skutečně pestré. Od skupin s čistě vědeckým přístupem přes sportovně zaměřené, familierně laděné, přiměřeně pijanské se zdravým smyslem pro humor a pravidelnou činnost až po skupiny bez aktivit, či chatařící alkoholiky. Je dobré využít například statutu čekatelství a nebo navštívit povícero skupin a zjistit, který přístup hledáte a bude Vám vyhovovat. Krom toho, i změna skupiny je možná a běžně k ní dochází.

Záhadami spojenými s podzemím, snahou o vysvětlení paranormálních jevů a fascinace neuskutečněnými vizionářskými projekty se zabývají nejrůznější záhadologická sdružení. Vyhledávají energetická centra v podzemí, bádají nad tajnými systémy délek desítek kilometrů, ověřují pověsti o kočárových chodbách vedoucích mezi zámky na kilometrové vzdálenosti a spouštějí se do tajemných studní s nacistickým pokladem. Členství v takových sdruženích může mít nejrůznější důvody a formy. Počínaje pocitem sounáležitosti, spoluprácí a umožněním přístupu k informacím o podzemí, přes snahu zviditelnit se rostoucí členskou základnou a klubovými dresy konče.

Existuje více způsobů, jak se kochat důlním podzemím. Tím nejlegálnějším je průvodcovsky zpřístupněná důlní expozice, která má dohled kompetentních úřadů a uspokojuje jejich legislativní požadavky. Důlní expozice se snaží zpřístupnit návštěvníkům těžké prostředí, v kterém probíhala podzemní těžba. Mezi typické zástupce patří Českokrumlovský grafitový důl, Kutnohorské muzeum dolování stříbra nebo Chrustenická šachta.

Další skupinou zabývající se průzkumem důlního podzemí jsou tzv. "montanisté". Typologie těchto nadšenců by mohla být dvojí. Této skupině lidí je bližší samotné "courání" podzemím a nezřídka jsou mezi nimi zastoupeni členové ČSS. Mezi náplň činnosti patří vyhledávání, průzkum a dokumentace důlních děl. Druhou z uvedených skupin jsou nadšenci fascinováni technikou. Zabývají se především technologiemi těžby, důlními stroji a moderními důlními díly. Spolupracují velmi často s důlními skanzeny a zajímají se o staré stroje. Ohledně průzkumů důlního podzemí je nezbytné chápat jednu důležitou skutečnost. Česká legislativa se prozatím nestaví příliš přátelsky k samotným důlním dílům ani k jejich návštěvníkům. Stará důlní díla jsou stále dost necitlivě zabezpečována soukromými firmami z rozpočtu Ministerstva životního prostředí a neoprávněné vstupy do důlních děl jsou pokutovány báňským úřadem. To vše je důvodem, proč průzkum důlního podzemí není příliš publikován a pracovní skupiny jsou spíše v těsnějším osobním kontaktu.

Řadovým opevněním (tzv. řopíky), záložními místy velení a nebo obrannými kryty se zabývají příznivci militárních nadzemních a podzemních staveb. Zpravidla se také zabývají vojenstvím, historií válek a vojenskou technikou. Vzhledem k čistě technickému zaměření, které u přátel bunkrů a vojenské techniky převažuje, je tato skupina lidí poměrně izolovaná od jeskyňářů a ostatních příznivců podzemí. Naopak zájem o kryty civilní obrany a podzemní továrny je blízký často zájemcům o důlní podzemí.

Podzemní velitelské stanoviště vybudované v jeskyni Výpustek v Moravském krasu.
Foto Pavel Chaloupský

Snad nejhorším způsobem, jak se zajímat o podzemí je takzvané "adrenaliňáctví". Tato skupina bývá často kombinována s naivním vandalstvím. Sestupy pod zem motivované pouze snahou zažít vzrušení a podělit se o "počet zářezů" končí zpravidla zklamáním. To je zapříčiněné faktem, že aktivně se propagující začátečník namísto kýženého pocitu prvenství časem dojde k zjištění, že ve veškerém jím pracně zjištěném a navštíveném podzemí byli ostatní již před několika lety. Zvláště frustrující může být pro adrenalinové podzemníky zjištění, že od jimi navštíveného podzemí již existují mapové podklady a fotodokumentace a spíše než sportovním nářadím jsou podzemní chodby badatelským předmětem. Po takovémto zjištění se zpravidla adrenaliňácká banda rozpadá a někteří její členové se vracejí k televizoru, zatímco jiní se rozhodnou pro smysluplnější návštěvy podzemí.

Tato sorta se stává dočasným stavem budoucích nadšenců pro podzemí, kteří se buďto velmi záhy proberou a nebo navždy zůstávají hlupáky. Důkazem toho jsou vyvalené vypáčené či vystřelené vstupy zabezpečených štol a vstupů do jeskyní, od kterých ve skutečnosti lze snadno získat klíče. Stačí pouze zapátrat po vlastníkovi klíčů a poprosit.

Skutečný ležoun je člen sorty zabývající se procházením veřejných prostranství, shodou okolností umožňujících návštěvu podzemí. Poměrně bezpečný způsob, jak navštívit podzemní prostory přeměněné na restaurace, vinárny, nákupní centra či galerie.

Virtuální speleolog (či montanista) má nepřeberné spektrum teoretických znalostí a zkušeností z dosud přečtených článků a odborných statí. Virtuální speleolog ve své podstatě neškodí, pouze dokáže kdykoliv ochotně nabídnout radu, o kterou se ho nikdo neprosil.Pro mnohé jedince je virtuální speleologie nejlepším řešením vzhledem k neochotě pracovat ve skupině v ztížených podmínkách podzemí.

Účelem textu bylo uvést zájemce o podzemí v základní rozdělení zájemců o podzemí podle jejich motivace a zaměření. Pomoci začátečníkovi orientovat se v možných formách průzkumu podzemí.