Asi každý z podzemního plemene začal lézt pod zem tím "původním", neznalým způsobem. S kramlí v ruce se dobýval do neznámých prostor nad tajemnou hlubinou, nad níž se tajil dech - často ne hlubší než dva metry. Asi každý začínal v šusťácích, které si před návratem domů převléknul a potají je pral, protože rodiče neměli pochopení pro návštěvy podzemí.

Je mnoho způsobů, jak návštěvy podzemí pojmout. Nakonec však zjistíme, že v námi objeveném podzemí někdo byl dávno před námi a nebo že po určitém čase máme prolezená všechna temná místa v okolí našeho bydliště. Nemálo podzemních nadšenců v tomto období ztrácí svůj elán a vrhají se na nové koníčky. Pouze ten, kdo si nalezne smysl v samotném "bytí pod zemí", setrvá u podzemničení déle.

Je jedno, zda se začnete zabývat mapováním jeskyní, hledáním nových vstupů do starých dolů, fotografováním podzemí, sčítáním netopýrů či metodami rozpojování hornin. Bez smyslu Vašeho podzemního počínání se začnete v podzemí po čase nudit. Na druhou stranu podávání kyblíků nebo plazení blátem s hadicí od čerpadla je smysl dávající náplň sobotního dopoledne pro hodně jeskyňářů.

Adrenalin ve skutečnosti není hlavním důvodem návštěv podzemí, ačkoliv Vám to autoři některých článků budou zarytě tvrdit. Je to parta, nové zážitky, seberealizace, trocha tajemství a nebo ta známá chuť zaslouženého pivka po dni stráveném blátivých těsných prostorách. Hledáte-li adrenalin, hledejte ho kdekoliv jinde, než v podzemí. Ušetříte si osobní zklamání a posměšné pohledy Vašeho okolí.