Asi každý z podzemního plemene začal lézt pod zem tím "původním", neznalým způsobem. S tesařskou kramlí v ruce se nejeden dobrodruh dobýval do neznámých prostor v tajemné hlubině, nad níž se tajil dech - často ne hlubší než dva metry. Asi každý začínal v šusťácích nebo teplákách, které si před návratem domů převléknul a potají je pral, protože rodiče neměli pochopení pro návštěvy podzemí.

Je mnoho způsobů, jak návštěvy podzemí pojmout. Nakonec však příjde zjištění, že v námi "objeveném" podzemí někdo byl dávno před námi a nebo že po určitém čase už nejde v okolí bydliště nalézt další nové podzemí. Nemálo podzemních nadšenců v tomto období ztrácí svůj elán a vrhají se na nové zájmy. Pouze ten, kdo si nalezne smysl v samotném "bytí pod zemí", setrvá u podzemničení déle.

Je jedno, zda se člověk začne zabývat hledáním nových vstupů do starých dolů, fotografováním podzemí, mapováním jeskyní a dolů, sčítáním netopýrů či metodami rozpojování balnavnů a kopáním sedimentů. Bez smyslu odzemního počínání se začne každý v podzemí po čase nudit.  Prvotní euforie z nových vstupů a vchodů je vystřídána zjištěním, jak velké množství lidí dnes hledá přístupné vchody do podzemí a dobrodružství v něm. Po čase se nové vchody do podzemí přestanou tak rojit a  počáteční nadšení opadne. Kolem podzemí nakonec zůstávají trvaleji stále stejní lidé a objeví se stejné rozepře jako v každém koníčku.

 

Na druhou stranu  i podávání kyblíků  s nakopaným sedimentem nebo plazení blátem s hadicí od čerpadla může být v dobré partě dostačujícím smyslem a náplní sobotního dopoledne po mnoho let.

 

Adrenalin ve skutečnosti není hlavním důvodem návštěv podzemí, ačkoliv to autoři některých článků budou nadále zarytě tvrdit. Je to parta, nové zážitky, seberealizace, trocha tajemství a nebo ta známá chuť zaslouženého občerstvení a odpočinku  po dni stráveném blátivých těsných prostorách.

 

Hledáte-li adrenalin, hledejte ho kdekoliv jinde, než v podzemí. Ušetříte si osobní zklamání a možná i posměch Vašeho okolí.